Tatry září 2004

Účastníci: Robert & Mašek
Přibližovací prostředek: Peugeot 307

Pátek 17.9.2004

Robert vyráží z Plzně k zákazníkovi v Praze, večer se scházíme v Praze. Oba vybaveni dlouhými cepíny a tunami hadrů v očekávání snehové nadílky, na kterou mě upozorňoval Honza P. v práci (dorazil z Tater 14 dní před naším odjezdem).
U nás doma nakládáme tuny věcí a vyrážíme směr Slovensko. Ve 21.40 zastavujeme v garážích Brněnského Carrefouru, kde nakupujeme ještě nějakou žranici - naštěstí nás ve 22.00 vyhazujou, jinak bychom měli žrádla na dva měsíce. Odsud už razíme na hraniční přechod se Slovenskem - Makov. Doprava OK, slabý provoz, z hranic jedeme směr Poprad. Kousek před Popradem odbočujeme směr Batizovce, kde budeme celý týden bydlet. Je ale půl druhé ráno, tak nechceme rušit a hledáme místo na spaní v lese. Nakonec dojedeme do Tatranské Polianky, kde chrníme v autě na parkovišti.

Sobota 18.9.2004

Noc byla hustá, skrčené nohy v autě hrůza. Ráno je ale krásné počasí, jdeme se projít po Tatranské Poliance. Zajímavá stravba - Léčebný ústav Dr. Gunta nebo tak nějak se to jmenuje. Kolem desáté vyrážíme zpět do Batizovců, kde budeme bydlet. Dům stojí, lidé jsou doma, takže zabíráme jeden pokoj v patře a vynášíme tam svoje tuny věcí. Kolem 13 hodiny skáčeme zpátky do auta, jedeme zpět do Tatranské Polianky. Zde dáváme přezouvačku do řádných ;o) bot, balíme sodu do batohů a vyrážíme po zelené na Sliezsky dom. U Velického plesa (je hned vedle Sliezskeho domu) dáváme pár fotek. V Sliezskem domu dáváme polévku a pak vyrážíme po červené (Tatranská magistrála) na Hrebienok. Z Hrebienku po zelené do Starého Smokovce a odtud električkou zpět do Tatranské Polianky. Tatranská Polianka se ukazuje jako výborný výchozí bod pro cesty električkou. Při přezouvání u auta zjišťuji, že mám poměrně kvalitně zničenou levou botu - botička se vytrhla z podrážky pod skoro celou patou.Z Tatranské Polianky sjíždíme autem zpět do Batizovců. Večer Poprad, pizzerie, koncert na náměstí.

Robert	Velický potok	Robert	Robert	Robert
Gerlachovský štít	dolina Kvetnica	Granátové veže	Robert	Velické pleso
	Velický vodopád

Neděle 19.9.2004

Dost nakvap vyrážíme autem do Tatranské Polianky na električku - tou jedeme do zastávky Popradské pleso. Tady jsou tuny lidí, necháme je jít a mezitím se připravujeme na výkon ;o) a zalepujeme moje boty špičkovou stříbrnou lepenkou. Pak vyrážíme po modré směr Popradské pleso. Cestou děláme malou odbočku po žluté na Symbolický cintorín, kde jsou hrobečky desítek obětí Vysokých Tater. Pak pokračujeme na Popradské pleso. Tady dáváme kofolu a čaj, nějaké fotečky a pak vyrážíme po modré směr rozcestí s červenou. Po červené dále pokračujeme směrem na chatu pod Rysmi. U chaty opět žereme ;o) - to nás ostatně provázelo celý týden ;o). Směrem na Rysi tahnou hrozné davy lidí. Po chvíli okounění vyrážíme s davy. Dvacet minut před vrcholem přichází mraky a je docela kosa. Převlékáme se a uvažujeme o návratu zpět. Pak ale foukne vítr a my pokračujeme směr vrchol Rysy. Sem se došplháme právě ve chvíli, kdy je krásně vidět na polskou stranu. Všude jsou tisíce lidí, takže úplný vrchol vynecháváme, protože se nechceme nahoře s nikým přetlačovat. Pak fouknul vítr a bylo vidět prd - pravá chvíle pro opuštění vrcholu. Vracíme se na chatu pod Rysmi a pak dále k Popradskému plesu. Odsud jdeme po červené do Štrbského plesa. Já, jelikož jsem tam nikdy nebyl, si vyprošuji zacházku ke Štrbskému plesu. Navštěvujeme jedáleň, Robert má duchapřítomně u sebe jízdní řády električky, takže jsme klidní. Ve správnou chvíli dorážíme na nádraží a jedeme električkou do Tatranské Polianky, odsud autem do Batizovců.

Horský hotel Popradské pleso	Robert	Bratři
Chata pod Rysmi	Chata pod Rysmi	Cesta na Rysy - davy	Cesta na Rysy - davy

Pondělí 20.9.2004

První technický den - doplnění vybavení ;o). Ráno vyrážíme do Popradu na nákup mých bot. Přímo na náměstí je prodejna Sport Rysy, velice dobře outdoorově vybavená, kam se hrabe český Hudy. Sport Rysy má desítky druhů bot, takže mám pakárnu - nakonec se rozhoduju pro hodně vysoké a hodně tvrdé Garmont Picos Original - celokožené bez goretexu, zlevněné ze 7000Sk na 6000Sk. Robert zakupuje nové páskáče Lizard, ceny jsou dobré. Kolem poledne se vracíme do Batizovců, mažu boty voskem, žereme a plánujeme odpolední výlet. Ten nakonec dopadl takto: autem do Tatranské Polianky, odsud električkou do Starého Smokovce, odtud kvůli úspoře času lanovkou na Hrebienok. Nahoru s námi lanovkou jede downhiller na super bikovi, těžká závist. Z Hrebienku pokračujeme již pěšky ;o) po červené přes Zamkovského chatu na Skalnaté pleso. Sem dorážíme už docela pozdě, dáváme mrkev a Horalku a pádíme zpátky. Cestou zpět ještě dáváme menší zacházku po modré na Malý a Skrytý vodopád. Již potmě pokračujeme dále po zelené na Bílikovu chatu a na Hrebienok. Z Hrebienku jdeme pěšky po silnici do Starého Smokovce, odtud električkou do Tatranské Polianky a autem do Batizovců.

Úterý 21.9.2004

Autem do Tatranské Polianky, odtud električkou do Štrbského plesa. Ze Štrbského plesa vyrážíme po žluté směr vodopád Skok. Až sem máme fajn počasí, když jsme nad vodopádem, začíná foukat vítr přicházejí mraky. Za chvilku jsme v mracích, vidíme tak dvacet metrů kolem sebe - protože je zde ale brutální stoupání sutí a po šutrech, je cesta výborně a často značená, nevadí že nic nevidíme - alespoň nesvítí sluníčko :o) - zato je ale docela kosa. Překonávámě sedlo Bystrá lávka a sestupujeme Furkotskou dolinou. Míjíme odbočku na chajdu pod Soliskom, na dobití vrchol nepomýšlíme. Kousek od křižovatky s modrou dáváme gáblík a pak se pomalu suneme dolů. Na konci žluté pokračujeme po červené do Štrbského plesa. Zde navštěvujeme jedáleň kousek od nádraží a dáváme si výborný moučníček - decimetr krychlový supersladkého krému mezi dvěma oplatkami a k tomu super točenou kofolu ;o).

Lyžovačka ??	Lyžovačka ??	Lyžovačka ??	Lyžovačka ??	Robert
Solisko	Vodopád Skok	Vodopád Skok


	Výroba nápoje plného minerálů :o)	Robert v mraku ;o)	Furkotská dolina	Furkotská dolina

		je tam celej ;o)
električka	Chybí ponožky na lustru	pořádek

Středa 22.9.2004

Batizovce -> Tatranská Polianka autem, odsud kvůli výluce vlaku do Starého Smokovce autobusem, odsud električkou do Tatranské Lomnice. Návštěva místního supermarketu - špičkové slovenské ovocné mlíčko s vtipem :o)). Odsud již pěšky po zelené grand hotel Praha, po žluté kolem hotelů Hutník 1 a Hutník 2 (cestou horská dráha) na modrou - to už ale hustě prší, přemýšlíme že půjdeme ještě půl hodiny a když nepřestane pršet, obrátíme to. Pršet ale nepřestává a tak razíme dál. Když jsme minuli rozcestník Šalviový prameň, chytl nás brutální deštík se sněhem. Vracíme se do budky která byla cestou a dáváme převlíkačku do "gumy" - nepromokavých hadrů. Za deset minut je po dešti a svítí sluníčko. Vyrážíme po modré dolinou Kežmarskej Bielej vody kolem Bieleho potoka. Je to krásná cesta lesem, brutální stoupání, ale pořád potůček, keříčky, stromy, zajímavé ;o). Cestou chvíli prší, chvíli sněží, chvíli svítí sluníčko, chvíli nic ;o). Když dorážíme k Velkému Bielemu plesu, soustavně padá déšť se sněhem a tak jdeme rovnou po červené směr chata pri Zelenom plese. Tady dáváme polévku a rozmýšlíme co dál. Jelikož ale začalo už skutečně hustě sněžit a foukat hnusný vítr, kašleme na výkony a vzdáváme bouchání přes Svišťovku. Vracíme se tedy po žluté na rozcestí Šalviový prameň a dále zpátky stejnou cestou jako nahoru. Horská dráha jede, vozí drsné holčičky, které plivají na trpaslíka u dráhy. Čekání na električku si krátíme večeří v restauračce u nádraží. Pak se vracíme električkou z Tatranské Lomnice do Tatranské Polianky s přestupem ve Starém Smokovci. Dojezd do Batizovců autem. Večer kultura v Popradu, navštěvujeme místní kino, hrajou film Gothika ;o).

horská dráha	chata pri Zelenom plese	chata pri Zelenom plese
	Belianske Tatry ??	voda strhla cestu	chybí jen rybka v bikinách ;o)

Čtvrtek 23.9.2004

Jelikož je od rána hnusně, uvažujeme že to zabalíme a pojedeme domů. Nakonec ale na chvíli vykoukne sluníčko a to nás přesvědčí zůstat. Tentokrát skáčeme do gumy rovnou před odjezdem a protože nechceme bouchat nic brutálního, vybíráme si lehkoý okruh - bohužel se na něj nedá dojet električkou. Jedeme tedy károu na parkoviště pod pomníkem kapitána Rašu (bývalá Važecká chata) - kousek před vsí Tri studničky. Sluníčko samozřejmě nesvítí, naopak jsme v mracích a je kosa. Vyrážíme po červené na Jamské pleso. Celou cestu prší se sněhem a jdeme v pěti centimetrech srágory ze sněhu a vody - když je cestička do kopce, teče proti nám potůček ;o). Je to super, konečně užívám svoje nové boty. Z Jamského plesa jdeme necelou půlhodinu nahoru po modré směr Kriváň. Jelikož je ale pořád hnusně, otáčíme se a vracíme se na červenou. Pokračujeme směr Štrbské pleso a na první odbočce přecházíme na modrou. Jdeme tudy ten den první, ve sněhu nejsou jediné stopy. Dorážíme na zelenou a po ní jdeme zpět k autu. Chceme jít do jedálně ve Štrbském plesu, ale problém je parkování a jak hledáme vhodný flek, jsme najednou v jednosměrce a nezbývá nám než dojet stanici električky Popradské pleso. Nabíráme dva stopaře, starší chlapíky. Starší z nich si stěžuje na drahotu na chatách - halušky s bryndzou za 95 korun, to by prý je raději vyblil než snědl ;o). Robert již ve středu též upozorňoval na vyšší ceny - a to jak na chatě pri Zelnom plese tak v jídelnách.

místní pipka I	místní pipka II	místní pipka III

Kriváň 12,30 h

Pátek 24.9.2004

V půl deváté vyrážíme z Batizovců směrem na hranice ČR/SR - opět volíme hraniční přechod Makov. Provoz je slabý, hranice přejíždíme velice brzo. Vybrečel jsem si výlet na Radhošť na mého oblíbeného Radegasta. Přestože hlady nevidím (ačkoliv jsem sežral asi pět různých oplatek), vyjíždíme napřed na parkoviště na Pustevnách a odtud svižnou chůzí na Radhošť. Na vrcholu u Radegasta jsme za chvíli, dáváme fotky a na "nástěnce" se konečně dozvídám jak to vlastně s tím Radegastem. Na Radhošti je nová socha z jiného materiálu, protože tu originální poškodilo počasí a vandalové - je uložena kdesi v muzeu. Druhá socha, totožná vzhledem i materiálem je v pražské zoo - tu udělal pan sochař pro sebe do zahrady - umřel dřív než si jí tam stihl dát. Návštěvou Radhoště je splněno jedno z mých životních přání a konečně se můžeme vydat na jídlo. Robert doporučuje restauraci Na Písečné v Rožnově pod Radhoštěm. Restaurace špičková, jídlo taky ok a ještě točená kofola - bomba. V Rožnově ještě musíme dát napapat autíčku a jedeme dom. Kolem šesté dorážíme do Prahy, kde vykydáme můj bordel, nabereme Romču a jedeme do Plzně. Byl to super týden.

Radegast	Pustevny a Robert		Radegast a Ticháček ;o)))
	Radegast zezadu	Pustevny