Systémové požadavky a vlastní proces instalace
Jednoduchá instalace Slackwaru má tyto minimální nároky:
Tabulka 3-2. Systémové požadavky
| Hardware | Požadavky |
|---|---|
| Procesor | 386 |
| RAM | 16 MB |
| Diskový prostor | 500MB |
| disketová jednotka | 1.44 MB |
Máte-li bootovatelné CD, nebudete nejspíš potřebovat disketovou jednotku. Pochopitelně pokud budete instalovat z CD, musíte mít CD mechaniku. Pro instalaci pomocí NFS budete potřebovat síťovou kartu. Na podrobnosti se podívejte do kapitoly nazvané NFS
Otázka diskového prostoru není tak jednoduchá. Doporučení 500MB je obvykle
vyhovující, ale budete-li dělat úplnou instalaci, budete potřebovat kolem
jednoho gigabajtu volného diskového prostoru. Většina uživatelů nedělá
úplnou instalaci. Ve skutečnosti mnoho uživatelů provozuje Slackware na méně
než 100MB.
* pozn.překl: Konec snění. 2GB a jste v pohodě - co to dneska je? :o)
Slackware může být nainstalován na systémy s menší RAM a menším hard diskem, ale tohle udělat vyžaduje trochu "kloubního mazu". Jste-li nachystáni na menší prácičku, koukněte do souboru LOWMEM.TXT (najdete ho v distribučním stromu). Je tam pro vás pár užitečných rad.
Softwarové skupiny
Kvůli zjednodušení byl Slackware historicky rozdělen do softwarových skupin. Kdysi se jim říkalo "diskové sady", protože byly určeny pro instalaci z disket. Dnes jsou softwarové skupiny používány hlavně k rozdělení softwarových balíčků do kategorií. V současnosti je disketová instalace dosud možná pro skupinu A a větší část skupiny N (viz níže).
Následuje stručný popis všech skupin softwaru.
Tabulka 3-3. Softwarové skupiny
| Skupiny | Obsah |
|---|---|
| A | Základní systém. Obsahuje dostatek softwaru, aby se dal systém spouštět, mít textový editor a základní komunikační program. |
| AP | Rozličné aplikace, které nevyžadují X Window systém. |
| D | Programovací vývojářské nástroje. Kompilátory, debuggery, interpretery a man-stránky jsou všechny tady. |
| DES | Obsahuje GNU libc crypt() funkci. |
| E | GNU emacs. |
| F | FAQ, HOWTO, a další dokumentace. |
| GTK | Gnome desktop, knihovna GTK widgetů a GIMP. |
| K | Zdrojový kód kernelu Linuxu. |
| KDE | KDE desktop. X prostředí, které sdílí mnoho z vzhledu a dalších rysů s MacOS a Windows. Knihova Qt, kterou KDE potřebuje, je rovněž v této skupině obsažena. |
| N | Síťové programy. Démoni, mailovací programy, telnet, čtečky news, atd. |
| T | TeTeX - systém pro formátování dokumentů. |
| TCL | Jazyk Tool Command Language. Tk, TclX, and TkDesk. |
| X | Základ X Window Systému. |
| XAP | X aplikace, které nejsou součástí hlavních desktopových prostředí (např. Ghostscript a Netscape). |
| XD | Programovací vývojářské prostředky pro X11. Knihovny, serverový link kit a podpora PEX. |
| XV | Knihovny XSview, Okenní manažery OpenLook Virtual a Non-Virtual, a různé další aplikace pro XView. |
| Y | Hry |
Způsoby instalace
Disketa
I když bývalo možné nainstalovat celý Slackware Linux z disket, rostoucí velikost softwarových balíčků tuto éru ukončila. Dnes už jen dvě skupiny softwaru mohou být takto instalovány: Skupina A je dosud plně instalovatelná z disket, a rověž větší část skupiny N. To vám dá naprosto základní systém, který můžete použít k instalaci zbytku distribuce protřednictvím sítě.
Poznamenejme, že diskety jsou stále vyžadovány i při instalaci z CD-ROM, pokud tato jednotka není bootovatelná, a také při instalaci přes NFS.
CD-ROM
Máte-li bootovatelné CD, které je dostupné v oficiální sadě disků vydané Slackware Inc. (viz kapitola Získání Slackwaru), bude pro vás instalace z CD snazší. Pokud ne, budete muset bootovat z disket. Rovněž pokud máte speciální hardware, který činí problematickým použít kernel z bootovacího CD, budete potřebovat specializované diskety.
Je-li to třeba, koukněte do kapitol Boot Disk a Supplemental Disk na informace o tom, jaké diskety pro bootování vybrat a jak je vytvořit.
NFS
NFS (Network File System - síťový souborový systém) je způsob, jak zpřístupnit souborový systém vzdáleným počítačům. NFS instalace dovoluje instalovat Slackware z jiného počítače ve vaší síti. Stroj, z něhož se bude instalovat musí mít nakonfigurováno exportování distribučního stromu Slackwaru na stroj, na nějž se bude instalovat. To samozřejmě předpokládá jisté znalosti o NFS, které jsou popsány v podkapitole NFS (Network File System) v kapitole 5.
Je možné provést NFS instalaci i pomocí takových metod, jako je PLIP (přes paralelní port), SLIP a PPP (ne přes modemové připojení). Přesto doporučujeme použít síťovou kartu. Ona totiž instalace operčního systému přes port vaší tiskárny je velmi velmi pomalý proces.
Boot Disk (bootovací disketa)
Bootovací disketa je ta disketa, z níž nabootujete, abyste mohli začít s instalací. Obsahuje komprimovaný obraz (image) kernelu, který má za úkol ovládat hardware v průběhu instalace. Tuto disketu nebudete potřebovat, pokud budete bootovat z CD-ROM. Viz podkapitola CD-ROM. Obrazy bootovacích disket jsou umístěny v adresáři bootdsks.144/, v distribučním stromu.
V tomto adresáři napočítáte hodně obrazů instalačních disket (cca 60). Jejich kompletní sezam i s podrobným popisem najdete v distribučním stromu v souboru bootdsks.144/WHICH.ONE. Většině lidí bude vyhovovat obraz bare.i (pro IDE jednotky), nebo scsi.s (pro SCSI jednotky).
V podkapitole Jak diskety vyrobit najdete návod, jak si vyrobit diskety z jejich obrazů.
Po nabootování budete vyzváni ke vložení "root disku":
Root Disk
Root disketa obsahuje program setup a dále souborový systém, který je používán v průběhu instalace. Je rovněž vyžadována. Obrazy root disket jsou v adresáři rootdsks distribučního stromu.
Naštěstí je obrazů root disků mnohem méně, než těch boot. Ve skutečnosti jsou jen tři:
color.gz - tu používá většina lidí. Instalace je barevná a to je pěkné.:o)
text.gz je stejná jako color.gz, pouze to není barevně.
umsdos.gz se používá k instalaci na FAT (Windows) oddíl, což se doporučuje jedině pro zkušební účely. Těm, kdož mají zájem vyzkoušet si Slackware na Windowsovém oddílu, doporučujeme ZipSlack nebo BigSlack.
Supplemental (doplňkový) disk
Doplňková disketa je potřeba pro NFS instalaci, nebo když instalujete na systém se zařízeními PCMCIA. Obrazy doplňkových disket jsou ve stejném adresáři jako root-disky. Jejich jména jsou network.dsk a pcmcia.dsk.
Root disk vás bude o použití doplňkové diskety instruovat.
Jak diskety vyrobit
Když jste si vybrali správný obraz diskety, potřebujete jej překopírovat na disketu. Tento proces se liší podle toho, na jakém operačním systému se chystáte diskety vytvářet. Pokud jedete na Linuxu (nebo lépe řečeno na nějakém Unix-ovém OS), použijete příkaz dd(1). Předpokládejme například, že vámi vybraným obrazem diskety je hejaz.dsk, a že vaše disketová mechanika je /dev/fd0; příkaz, který vám disketu vytvoří je:
# dd if=hejaz.dsk of=/dev/fd0 |
Jedete-li na Microsoft OS, budete muset použít program RAWRITE.EXE. Najdete ho v distribučním stromu ve stejném adresáři, ve kterém jsou obrazy disket. Opět předpokládejme jméno vámi vybraného obrazu diskety hejaz.dsk, a že disketová jednotka má označení A: Otevřte DOSové okno a napište:
c:\ rawrite a: hejaz.dsk |
Vytváření diskových oddílů
Po nabootování z vámi zvoleného média budete potřebovat rozdělit váš harddisk na oddíly. Diskové oddíly jsou místem, kde bude vytvořen linuxový filesystém (souborový systém), a kam bude Slackware Linux nainstalován. Jako naprosté minimum doporučujeme vytvořit alespoň dva diskové oddíly: Jeden pro root filesystém (/) a jeden pro swapovací prostor.
Po načtení root disku se vám objeví přihlašovací výzva. Přihlašte se jako root (heslo se tu nezadává). Na výzvu (prompt) shellu spusťte buď cfdisk(8), nebo fdisk(8). Program cfdisk nabízí uživatelsky příjemnější prostředí než regulérní fdisk, ale postrádá některé funkce. Níže stručně popíšeme program fdisk.
Začněte spuštěním fdisku na váš harddisk. V Linuxu nejsou harddisky označovány písmeny, ale jsou prezentovány jako soubory. První IDE harddisk (primary master) je /dev/hda, primary slave je /dev/hdb, a tak dále. SCSI disky se označují podobným způsobem takto: /dev/sdX. Takže spustíte si fdisk a zadáte mu jméno vašeho harddisku:
# fdisk /dev/hda |
Stejně jako všechny dobré Unixové programy i fdisk s vámi komunikuje prostřednictvím promptu (čekali jste, že tam bude menu, že jo?). První věcí, kterou byste měli udělat je přezkoušení stávajících oddílů. Uděláme to zadáním p na prompt fdisku:
Command (m for help): p |
To vám zobrazí všechny možné informace o vašich současných oddílech. Většina lidí si pro instalaci vybere volný harddisk a potom vymaže všechny existující oddíly, které na něm byly, aby si tak udělali místo pro linuxové oddíly.
 |
JE VELMI DŮLEŽITÉ, ABYSTE SI UDĚLALI ZÁLOHU VŠECH INFORMACÍ Z DISKU, KTERÉ BUDETE CHTÍT UCHOVAT JEŠTĚ PŘED TÍM, NEŽ ZAČNETE S VYMAZÁVÁNÍM ODDÍLŮ. |
Neexistuje snadný způsob, jak obnovit data z vymazaného oddílu. Takže vždycky zálohujte ještě před tím, než si s tím začnete hrát.
Když se podíváte na informace v tabulce oddílů, měli byste vidět číslo oddílu, velikost oddílu a jeho typ. Jsou tu i další informace, ale těmi se teď nezabývejte. Chystáme se vymazat všechny oddíly na tomto disku, abychom mohli vytvořit nové pro Linux. Zadáme příkaz d k jejich vymazání:
Command (m for help): d Partition number (1-4): 1 |
Tento proces zopakujte pro všechny oddíly. Po jejich vymazání se můžeme pustit do vytváření oddílů pro Linux. Rozhodli jsme se vytvořit jeden oddíl pro root filesystém a jeden pro swap. Nemá cenu se zabývat tím, že schéma rozdělení disku v Unixu je předmětem mnoha flame-wars, a že většina uživatelů vám řekne jaký je ten nejlepší způsob, jak to udělat. My radíme udělat pro začátek dva oddíly. Jeden pro root filesystém a jeden pro swapovací prostor. Po čase si sami vytvoříte rozdělovací schéma, které se pro váš systém bude nejlépe hodit.
Nyní vytvoříme ony oddíly pomocí příkazu n:
Command (m for help):n
Command action
e extended
p primary partition (1-4)
p
Partition number (1-4): 1
First cylinder (0-1060, default 0): 0
Last cylinder or +size or +sizeM or +sizeK (0-1060, default 1060): +64M |
Měli byste se ujistit, že vytváříte primární oddíly. První oddíl bude sloužit pro swapovací prostor. Říkáme programu fdisk, aby vytvořil oddíl číslo 1 jako primární oddíl. Začínat bude na cylindru 0 a dále zadáme jeho velikost tím že napíšeme +64M. To nám dá 64 MB pro swap. (Jakou velikost swapovacího oddílu budete potřebovat doopravdy, závisí na velikosti vaší operační paměti RAM. Obvykle se za rozumnou považuje velikost swap oddílu o dvojnásobku velikosti RAM.) Pak zadáme primární oddíl číslo 2, který bude začínat na prvním volném cylindru a končit bude až na posledním cylindru disku.
Command (m for help): n
Command action
e extended
p primary partition (1-4)
p
Partition number (1-4): 2
First cylinder (124-1060, default 124): 124
Last cylinder or +size or +sizeM or +sizeK (124-1060, default 1060): 1060 |
A jsme téměř u konce. Ještě potřebujeme změnit typ prvního oddílu na typ č. 82 (Linux swap). Uděláme to příkazem t. Zadejte jej, pak vyberte první oddíl a napište 82. Ještě před zapsáním provedených změn na disk byste se měli přesvědčit jak vypadá nová tabulka oddílů. Použjte příkaz p k vypsání této tabulky. Pokud vše vypadád v pořádku, zadejte příkaz w, který tabulku oddílů zapíše na disk. Pak ukončete program fdisk.
Program setup
Jakmile jste si vytvořili oddíly, jste připraveni instalovat Slackware. Dalším krokem v instalačním procesu je spuštění programu setup(8). To uděláte jednoduše tak, že na prompt shellu napíšete setup. Program setup se ovládá pomocí menu a používá se k nainstalování softwarových balíčků Slackwaru a k různým nastavením vašeho systému.
Dále pokračujeme nějak takhle: Projdete každou položku menu programu setup v pořadí v jakém jsou uvedeny. (Zajisté, máte volnost dělat to téměř v jakémkoliv pořadí, jaké si zvolíte, ale je tu možnost, že to nebude moc dobře fungovat.) Položky menu vybíráme pomocí kláves se šipkama nahoru a dolů; tlačítka “OK” a “Cancel” mohou být vybrána pomocí šipek vlevo a vpravo. Náhradní možností je využít toho, že každá položka menu má svoji odpovídající písmenkovou klávesu, která je zvýrazněna v názvu položky. Přepínatelné volby (to jsou ty co jsou indikovány [X]) se přepínají pomocí mezerníku.
Tohle vše je rovněž popsáno v sekci “help”.
HELP
Pokud je toto vaše první instalace Slackwaru, asi byste se měli do této sekce podívat. Je tu popis každičké části programu setup (tak jak to právě popisujeme, ale méně podrobně) a instrukce pro navigaci celou instalací.
KEYMAP - mapa rozložení klávesnice
Pokud požadujete jiné rozložení kláves, než jaké nabízí US “qwerty”, měli byste tuto sekci navštívit. Nabízí množství alternativních rozložení kláves pro vaši klávesnici.
ADDSWAP - zprovoznění swapovacího oddílu
Pokud jste zřídili swapovací oddíl (viz výše sekce Vytváření diskových oddílů), tato sekce vám jej umožní zprovoznit. Provede autodetekci a vypíše swapovací oddíly, které na vašem disku našel. Pak zadáte, který se má zformátovat a zprovoznit.
TARGET - zadání cílových oddílů
Sekce target je o tom, které oddíly (ne-swapové) jsou ke zformátování a k namapování na mountovací body filesystému. Vypíše se vám seznam oddílů na všem harddisku. Pro každý oddíl vám bude dána možnost jej zformátovat (a pokud ano, tak ještě zda provádět kontrolu na vadné bloky) a dále výběr velikostí inodů. Pro normální použití je defaultní velikost inode dobrá.
První volbou v sekci target je výběr oddílu, kam se bude instalovat root (/) filesystém. Poté budete moci namapovat i další oddíly na vámi zvolené filesystémy. (Například budete chtít aby třetí oddíl, řekněme /dev/hda3, byl vaším home filesystémem. Toto je jen příklad; namapujte si oddíly jak se to hodí vám.)
SOURCE - zdrojová média
V sekci source (zdroj) zadáváte, z jakých médií budete Slackware instalovat. V současnosti si zde můžete vybrat ze čtyř různých zdrojů: Diskety, CD-ROM, NFS a před-mountovaný adresář.
Výběr disket zahájí vyžadování mnoha a mnoha disket. Tato volba vyžaduje velké množství času a trpělivosti, avšak je možná. Zapamatujte si, že musíte vyrobit diskety ještě před tím, než spustíte program setup.
Výběr možnosti CD-ROM umožní instalaci z CD-ROM. Nabídne možnost vyhledání (scan) CD-ROM jednotky, nebo zobrazení seznamu, z něhož si můžete vaše zařízení vybrat. Ujistěte se, že máte Slackware CD vložené v mechanice ještě dřív než spustíte hledání. Poté, co program najde vaši CD-ROM jednotku, bude se vás ptát jestli chcete udělat “slakware”, nebo “slaktest” instalaci. Defaultní je slakware, která představuje standardní instalaci. Volba slaktest nainstaluje minimální množství softwaru na harddisk a většinu ho pak užívá z CD. Aby tato možnost fungovala, budete potřebovat “live” CD, které je součástí oficiální CD sady.
Volba NFS si vyžádá informace o síti a informace o vašem NFS serveru. NFS server musí být nastaven předem. Také si uvědomnte, že nemůžete používat hostnames, ale IP adresy, a to jak pro váš počítač, tak pro NFS server (na setup disku není žádná jmenná služba - name resolver).
Před-mountovaný adresář nabízí nejvíce flexibility. Tuto možnost můžete použít k instalaci z takových zařízení, jako jsou Jaz disky, NFS namoutované přes PLIP a nebo z FAT filesystému. Namountujte filesystém ještě před spuštěním setupu. V setupu pak zadáte, kde je filesystém namountován.
SELECT - výběr softwaru k instalaci
Volba select vám umožňuje vybrat softwarové skupiny, které budete chtít instalovat. Tyto série jsou popsány v sekci Softwarové skupiny. Zaznamenejte, že musíte nainstalovat sadu A, abyste měli funkční základní systém. Všechny ostatní skupiny jsou volitelné.
INSTALL
Předpokládejme, že jste prošli volbami “target”,
“source” a “select”. Pak volba install
vám umožní vybrat jednotlivé softwarové balíčky ze zvolených
softwarových skupin. Pokud jste to neudělali, budete vyzváni k tomu,
abyste se vrátili a zkompletovali přípravu v předchozích částech
setupu.
Tato volba vám dá vybrat ze šesti různých instalačních metod.
full, newbie,
menu, expert,
custom a tag path.
Volba full vám naistaluje všechy balíčky ze softwarových skupin, které jste vybrali v sekci “select”. Tady se už dál na nic neptá. Je to nejsnazší instalační metoda, protože nemusíte činit žádná rozhodnutí o tom, jaké balíčky se mají nainstalovat. Tato volba pochopitelně představuje největší spotřebu prostoru na harddisku.
Následující volba je newbie (nováček). Tato volba nainstaluje automaticky všechny vyžadované ("povinné") balíčky z vybraných skupin. U všech dalších balíčků se pak ptá, jestli jej chcte nainstalovat s možností odpovědět: “Yes”, “No”, nebo “Skip”. Yes a No dělají to, co obvykle. Skip přeskočí na následující softwarovou skupinu. Při této instalační metodě dostáváte navíc informaci o velikosti balíčku a popis toho, co dělá - tak se můžete snáze rozhodnout, jestli ho budete chtít nainstalovat. Tuto volbu doporučujeme novým uživatelům, protože dává největší jistotu, že nainstalujete vše, co budete potřebovat. Ale protože je tak upovídaná, je taky nejpomalejší metodou.
Vobla Menu je rychlejší a rozšířenější verzí volby newbie. Pro každou skupinu je zobrazeno menu, v němž si můžete vybrat z nepovinných balíčků. Povinné (required) balíčky v tomto menu zobrazeny nejsou (pp - asi se nainstalují automaticky, že? :o).
Pro pokročilejší uživatele se nabízí instalační volba expert. Ta nabízí úplnou kontrolu nad tím, které balíčky se budou instalovat. Dokonce můžete zrušit výběr absolutně nezbytných ("povinných") balíčků a získat tak nekonzistetní systém. Na druhou stranu vidíte přesně, co se co vašeho systému dostane.
Rovněž volby custom a tag path jsou určeny pokročilejším uživatelům. Tyto volby umožňují instalovat podle parametrů v tag souborech, které jste si vytvořili v distribučním stromu. To velmi zrychlí práci při stejné instalaci na velké množství počítačů. Více informací o tag souborech najdete v sekci Vytváření Tagů a Tag souborů (pro setup) v 16. kapitole.
Po výběru instalační metody se stane jedna několika věcí. Pokud jste vybrali expert nebo menu, objeví se menu obrazovka, dovolující vám vybrat balíčky k nainstalování. Pokud jste vybrali full, začnou se balíčky hned instalovat na cílové oddíly. Vybrali-li jste newbie, budou se automaticky instalovat balíčky povinné, na volitelné budete dotazováni.
Také si uvědomte, že je možné se při instalaci dostat mimo meze volného prostoru na disku. Abyste měli klid je lepší vybrat při instalaci méně balíčků a další pak případně doinstalovat do hotového systému. K tomu použijete bezproblémových nástrojů pro správu balíčků. Informace o nich jsou v Kapitole 16.
CONFIGURE - nastavení
Sekce configure umožňuje provádět některá základní nastavení systému (poté, co byla dokončena instalace balíčků). Co tu uvidíte závisí i na tom, jaký software jste si nainstalovali. Vždycky uvidíte následující:
- Kernel selection (výběr jádra)
Zde budete požádání, abyste vybrali kernet, který se má nainstalovat. Můžete nainstalovat kernel z boot disku, který jste používali při instalaci, z Slackware CD-ROMu, nebo z jiné diskety, kterou jste si (vždy myslíte dopředu) předem připravili. Nebo můžete vybrat "skip", v kterémžto případě bude nainstalován defaultní kernel.
- Make a boot disk (vytvoření bootovací diskety)
Vytvoření bootovací diskety pro budoucí využití je asi dobrý nápad. Dostanete na výběr formátování diskety a potom vytvoření jednoho ze dvou druhů boot disků. První typ, simple, jednoduše zapíše kernel na disketu. Mnohem flexibilnější (a velmi doporučovanou) volbou je lilo, která vytvoří bootovací disk s lilo zavaděčem. Více informací o "lilo" najdete v sekci LILO v 7. kapitole. Také můžete vybrat možnost continue (pokračovat) - pak se žádná bootovací disketa vytvářet nebude.
- Modem
Zadáte, máte-li modem. A pokud ano, na kterém sériovém portu je připojen.
Následující konfigurační podsekce se mohou, ale nemusí objevit v závislosti na tom, jestli jste nainstalovali jim odpovídající softwarové balíčky. (setup je všestraně přizpůsobivý, jo.)
- Timezone (časové pásmo)
Tato volba je vskutku přímočará: Jste požádáni abyste vybrali časové pásmo, v němž se nalézáte. Pokud operujete v Zulu čase, je nám velmi líto; (extrémně dlouhý) seznam je abecedně řazený a vy jste až na konci.
- Mouse (myš)
Tato podsekce se jednoduše ptá, jaký druh myši máte, a zda chcete aby gpm(8) (konzolová podpora myši) byla zapínaná při bootu.
- Hardware clock (hardwarové hodiny)
Tato subsekce se ptá, jestli hadrwarové hodiny ve vašem počítači jsou nastaveny na koordinovaný světový čas (UTC či GMT). Většina PC není, takže nejspíš řeknete že ne.
- Font
Tato podsekce vám dává možnost vybrat si ze seznamu fontů určených pro konzoli.
- LILO
Tady se zadá zda a jak instalovat LILO (LInux LOader - linuxový zavaděč; viz sekce LILO v 7. kapitole). Pokud bude Slackware jediným operačním systémem ve vašem počítači, pak vyberte volbu simple. Máte-li více operačních systémů (dual boot system), pak musíte vybrat volbu expert. Nahlédněte do sekce Dual Booting v 7. kapitole pro podrobnější informace. Třetí možnost, do not install (neinstalovat) není doporučována, pokud nevíte přesně co děláte a víte proč nechcete nainstalovat LILO. Pokud jste zvolili volbu "expert", budete ještě dotázáni, kam se má LILO nahrát. LILO můžete umístit do MBR (master boot record) vašeho harddisku, nebo do superbloku vašeho linuxového oddílu s root filesystémem, nebo na disketu.
Zaznamenejte prosím, že pokud v současnosti používáte bootovací zavaděč jiného operačního systému, je doporučeníhodné nainstalovat LILO do superbloku linuxového oddílu nebo na disketu. Instalace do MBR v tomto případě přepíše bootovací zavaděč onoho jiného OS, což vám může dost zkomplikovat život.
- Network (síť)
Podsekci konfigurace sítě vlastně představuje program netconfig. Více informací o něm najdete v sekci netconfig v Kapitole 5
- CD-ROM
Subsekce CD-ROM se jednoduše ptá, jestli chcete aby systém automaticky vyhledal a namountoval dostupný CD-ROM disk na /cdrom.
- X Window Manager (okenní správce systému X)
Tady si můžete vybrat defaultní window manager pro X-ka. Více informací o X a okenních manažerech najdete v Kapitole 6
Bez ohledu na to jaké balíčky jste nainstalovali, poslední věc na kterou se vás "configure" bude ptát je, zda chcete nastavit heslo pro uživatele root. Z bezpečnostních důvodů to je asi dobrý nápad. Ale jako u téměř všeho ostatního v Slackwaru je to ponecháno vaší vůli.
EXIT
Samotná existence této sekce v této knize je urážkou vaší inteligence. Poníženě se omlouváme a prosíme o vaše odpuštění.