V síťově orientovaných operačních systémech běží neobyčejně mnoho služeb. Typicky každá služba, která vyžaduje svůj program, potřebuje být spuštěná a naslouchat spojením. To se může stát velmi zatěžujícím v systémech, kde takových serverů běží hodně. Aby se toto omezilo, byl vytvořen inetd. Inetd je “internet super-server”-- je spuštěn a naslouchá spojením na mnoha soketech. Když nějaké přijde, inetd spustí příslušný server, který ho pak obslouží. Tím je množství čekajících serverů omezeno na jeden jediný.
Soubor /etc/inetd.conf je konfiguračním souborem pro inetd. Specifikuje, které servery se spouštějí pro které spojení. Manuálová stránka inetd(8) obsahuje mnohem detailnější informace, ale dovolme si aspoň krátké nahlédnutí na základní řádku služeb:
ftp stream tcp nowait root /usr/sbin/tcpd wu.ftpd -l -i -a |
Toto je řádka pro ftp server. Povšimněte si, jak jméno protokolu ("ftp") na jedné straně a na druhé straně příkaz ke spuštění si odpovídají. V tomto případě program, který je spouštěn na základě pokusu o spojení je /usr/sbin/tcpd. To je "wrapper" (balící) program který poskytuje nějaké základní bezpečnostní volby pro server, který "obaluje". wu.ftpd je potom vlastním ftp serverem, ale nám ho spouští tcpd. Více informací o tcpd najdete v sekci tcp_wrappers.
(pozn.překl.: Proč to autoři komplikují? Normálně by tu nebyl tcpd, ale rovnou wuftpd. Jen z jistých bezpečnostních důvodů se ftp démon nespouští přímo ale je spouštěn prostřednictvím wrapperu tcpd)
Jako u mnoha systémových souborů i v inetd.conf jsou řádky komentářů uvozeny znakem #; můžete přidávat a vyjímat služby z inetd pouhým za- či od- komentářováním příslušné řádky a restartováním inetd.
Tohle je soubor, který říká systému, kde sehnat DNS informace. Všechny nameservery, které používáte, by měly být uvedeny zde. Rovněž i jméno domény vašeho hostitelského počítače. Zde je příklad souboru resolv.conf (z laptopu na kterém tohle píšu, ninja.tdn):
domain tdn nameserver 192.168.1.1 search tdn. slackware.com |
První řádek uvádí jméno domény pro počítač "ninja"; to je vše, co je za hostname v mojí adrese. Druhý řádek uvádí DNS server pro naši domácí síť. Těch můžete mít tolik, kolik jich potřebujete; budou zkoušeny v pořadí od prvního po poslední kdykoliv nějaký program potřebuje vyhledat IP adresu odpovídající určitému doménovému jménu.
Poslední řádek je o něco zajímavější. Uvádí jakákoliv jména domén, která mají být považována z můj systém. Na příklad předpokládejme, že mám stroje zuul.tdn a hejaz.slackware.com. Můžu dát jednoduše ping zuul nebo ping hejaz a bude to fungovat. Jde to proto, že ping se nejdřív pokusí přidat ".tdn" ke jménu zuul, najde shodu a pokračuje s tímto jménem. V případě "hejaz" taky nejdřív zkusí "hejaz.tdn". Tady shodu nenajde, takže dále zkusí "hejaz.slackware.com"-- bingo. Povšimněte si, že doménová jména uvedená v řádku search musí být ukončena tečkou s výjimkou posledního. Je-li tu jediné doménové jméno, pak je posledním a ukončující tečku nepotřebuje.
Soubor hosts umožňuje nejjednodušší druh doménového vyhledávání. Je v něm seznam jmen hostitelů a jim odpovídající IP adresy. To je použitelné třeba u malých sítí, kde by DNS nebylo vhodné. Také v případě, kdy DNS server je nepolehlivý, atd. Rovněž je používán strojem v průběhu bootu, kdy ještě žádný name server není dostupný. Můj vypadá takhle:
127.0.0.1 localhost 192.168.1.32 ninja.tdn ninja |
První řádek by měl být sebeozřejmující. Druhý možná ne. Můžete uvést tolik jmen a jejich aliasů pro danou adresu, kolik jen chcete. Oddělují se mezerou. Takže já mám "192.168.1.32" přeložený na "ninja.tdn" (a naopak). Alias "ninja" mohu používat rovněž, když jsem moc líný psát to ".tdn" (což většinou jsem).