V grafickém prostředí je uživatelské rozhraní vytvářeno programem, který vykresluje okna, posuvníky, nabídky, atd. V prostředí příkazové řádky vytváří uživatelské rozhraní "shell", který interpretuje příkazy a obecně činí věci používatelnými. Bezprostředně po přihlášení do systému (což je popsáno dále v této kapitole) se uživatel dostane do shellu a může se věnovat svým záležitostem. Tato kapitola slouží jako úvod do shellu, a to do nejrozšířenějšího shellu mezi uživateli Linuxu-- Bourne Again Shellu (bash). Detailnější informace o čemkoliv z této kapitoly hledejte v manuálové stránce bash(1).
Takže jste nabootovali a díváte se na něco co vypadá asi takhle:
Welcome to Linux 2.2.14 darkstar login: |
Hmm.. nikdo nic neříká o přihlašování (login). A co je to to darkstar (pp: V angličtině "temná hvězda")? Nebojte se, nezažehli jste náhodně hyperprostorový comm-link do Říšského umělého měsíce. (Obávám se, že hyperprostorový comm-linkový protokol není v současnosti linuxovým jádrem podporován - pp: Pro zcela neznalé - tohle byl vtip.) Ne, darkstar je pouze jméno jednoho z našich počítačů a jeho jméno se objevuje standardně. Pokud jste během instalace zadali nějaké jméno pro váš počítač, mělo by se tu objevit místo "darkstar".
Pokud jde o "login"... Jestliže se přihlašujete (logujete) poprvé, musíte se přihlásit jako root. Budete požádáni o zadání hesla. Pokud jste nějaké zadali během instalace, tak na to se vás to teď ptá. Pokud jste žádné nezadávali, jen stiskněte enter. A je to-- jste uvnitř!
Tak jo, ale kdo nebo co je "root"? A co dělá jeho účet na mém systému?
Takže: Ve světe Unixu a podobných operačních systémů (jako je Linux), existují uživatelé ale taky uživatelé. Dostanem se do toho detailně později, ale důležitá věc k vědění teď je, že root je uživatel nad všemi uživateli; root je všemohoucí a vševědoucí a nikdo nesmí roota neposlechnout. Prostě se to nesmí. Root je ten, koho zveme "superuživatel", a po právu. A nejlepší ze všeho je, že root jste vy.
Bomba, co?
Nejste-li si jisti: Ano, je to opravdu bomba. Chyták je v tom, že rootovi je umožněno rozflákat cokoliv, na co si troufne. Možná byste teď měli přeskočit do 12. kapitoly a podívat se, jak se přidávají uživatelé; potom se přihlásit jako normální uživatel a pracovat tak. Tradiční moudrost praví, že bychom se měli stávat superuživateli jen v nezbytných případech, abychom minimalizovali riziko, že něco poškodíme náhodně.
Mimochodem: Pokud se rozhodnete stát rootem v situaci kdy jste přihlášeni jako normální uživatel, můžete použít příkaz su(1). Ten se vás zeptá na rootovo heslo a můžete pracovat jako root dokud se zase neodhlásíte příkazem exit nebo logout (pp: nebo ctrl+d). Příkz su, nabízí možnost stát se jakýmkoliv jiným uživatelem, pokud znáte jeho heslo. Například su franta vás přihlásí jako uživatele "franta".